29.10.2015

PODZIMNÍ PRÁZDNINY - KROUŽEK ZRUŠEN

22.10.2015

Dnes jsme si povídali o zaměstnáních v zoo. V zoologické zahradě se totiž nepohybují jen chovatelé, ale i krmiváři, kurátoři, náměstci, ředitel, prodavači, účetní, publikační pracovníci, vzdělávací pracovníci, zahradníci, projektanti, marketingoví pracovníci a mnoho dalších.

Pak jsme se vydali cestou od vzdělávacího sálu k jižnímu vchodu. První zastávkou pro nás byl tučňák Humboldtův a druhou zastávkou byla velká  novinka zoo - mládě tapíra čabrakového, které se narodilo 15. října.

A přesně tak.... DÚ - tučňák Humboldtův a tapír čabrakový + u tapíra si zaznamenejte i další tři druhy, které se vyskytují v Americe.

Pes pralesní

Pes pralesní – Speothos venaticus

Zařazení: šelmy – psotvární – psovití

Psi pralesní jsou šelmy žijící od Panamy až po Peru, Brazilii a Paraguay.

Jsou středně velcí, mají krátké nohy, krátký huňatý ocas, kulatý čenich a uši a mezi prsty mají plovací blány.  Zbarvení je od narezavělé až po tmavě hnědou barvu a váží od 5 do 8 kg.

Obývají především nížinné lesy, území poblíž řek. Protože žijí v lesích, ke komunikace používají širokou škálu zvukových projevů a pachové značky.

Jedná se o karnivorní šelmy, které loví během dne, noc pak tráví v norách pásovců. Jejich typickou kořistí jsou aguti, kapybary a další hlodavci přiměřené velikosti, ptáci, ještěři. Pokud loví ve smečce, udává se, že si troufnou i na tapíra (250 kg).

Jsou to velmi společenské šelmy. Smečku tvoří rodičovský pár a jejich blízcí příbuzní. Fena je březí přibližně 73 dní a ve vrhu mívá kolem 4 štěňat. Odrostlá štěňata jim pomáhají ve výchově mladších sourozenců, proto se jim říká „helpři“ (pomocníci).

Jedná se o šelmu, o které se moc informací neví, protože žije velmi skrytě. Na „redlistu“ IUCN je zařazen mezi téměř ohrožené.

15. 10. 2015

Počasí nám moc nepřálo a tak jsme trávili kroužek ve vzdělávacím sále. Zopakovali jsme, co je to zoologická zahrada a jaké má funkce a na jednu jsme se přímo zaměřili.

Vzdělávání je stejně důležitou funkcí jako chov a ochrana ohrožených druhů. Proto se zoologické zahrady snaží co nejvíce své návštěvníky vzdělávat. Hned prvním vzdělávacím prvkem je, že si návštěvník přijde exotického živočicha prohlédnout a tak se o něm něco dozví, protože expozice jsou dělané tak, aby odpovídali jejich potřebám, a aby připomínali prostředí, ve kterém žijí (např. indonéská džungle). Dalším prvkem napomáhajícím vzdělávání jsou informační cedulky a panely, tématické akce pořádané zoo, komentování, prohlídky, zooškoly a také zookroužky.

Kulíšci a Konipásci proto dostali úkol - vytvořit informační cedulky, kde by byly informace, které jsou podle nich důležité a které by si návštěvník určitě měl přečíst. Měli jsme pro ně připravené obrázky s mapkami výskytu a za pomoci lexikonů a vytištěných materiálů tvořili.
Chválím všechny, kteří se snažili a na infocedulku nakreslili i nějaký svůj obrázek, který se daného zvířete týkal (Peťa, Hanička, oba Adamové, Dominik a samozřejmě i další!).

DÚ: Do atlasu zvířat si zapsat další zvíře - pes pralesní

8. 10. 2015

Dnes naše cesta vedla do pavilonu Africký dům, kam jsme se přišli podívat na hrabáče. Velmi bizarní zvířata, která se v pražské zoo chovají a kterým se letos v červenci narodilo mládě. Povídali jsme si tedy o hrabáčích, ale také jsme mluvili i o konvergenci.

KONVERGENCE je složitý pojem, ale chtěli jsme dětem ukázat, že zvířata, která si jsou podobná, si nemusí být příbuzná. (noháč - klokan, medojed - ďábel medvědovitý, hrabáč - mravenečník)
Úkol zadaný na kroužku konipásci i kulíšci zvládli bezvadně.

DÚ - do atlasu vypracovat další dva druhy - hrabáč kapský, toko žlutozobý

Toko žlutozobý

Toko žlutozobý – Tockus flavirostris

Zařazení: ptáci – srostloprstí – zoborožcovití

Toko žlutozobý patří mezi menší zoborožce. Jeden prst směřuje dozadu a tři prsty směřují dopředu.
Charakteristickým znakem srostloprstých je také to, že dva prsty jsou srostlé. Je to výborné
přizpůsobení k uchopování větví stromů, na kterých přebývají.

Mezi další druhy patřící do čeledi zoborožcovití, které můžeme u nás v zoo nalézt je zoborožec
kaferský (pozemní druh), dvojzoborožec nosorožčí, dvojzoborožec hnědavý a další.

Tito zoborožci obývají africké křoviny a lesy. Jejich potravou je především hmyz a různé plody. Pokud mají příležitost, chytí i drobného obratlovce jako je ještěrka či nějaký malý savec. Nestravitelné zbytky pak vyvrhují (vývržky).

Stejně jako velcí zoborožci i tento menší druh se při hnízdění zazdívá. Pár si najde vhodnou dutinu,
samice se do ní schová a otvor se pak zazdí až na malou skulinu, kudy dostává samice a mláďata
potravu a kudy kálí ven z dutiny, aby nebyli v nepořádku. Toto zazdění slouží jako ochrana před
predátory. Jakmile jsou mláďata už dostatečně velká, samice zazdění rozbije a mláďatům pak shání
potravu oba rodiče. V mytologii afrických domorodých kmenů jsou pak zoborožci označováni za
symbol věrnosti.

Hrabáč kapský

Hrabáč kapský – Orycteropus afer

Zařazení: savci – hrabáči – hrabáčovití

Hrabáč byl dříve řazen kvůli své podobnosti s mravenečníky mezi chudozubé, ale v dnešní době má
pro svou jedinečnost skupinu sám pro sebe. Dříve se v literatuře nazýval také „kutoš“ od slovesa
kutat.

Rozsah jeho domoviny je na jih od Sahary. Je to samotářský živočich, který obývá africké savany, kde nachází dostatek své potravy. Vypadá velmi bizarně. Protáhlé čelisti jsou podobné mravenečníkovi, uši připomínají zajíce, ocas jakoby patřil klokanu a na povrchu těla má štětiny jako u prasátka. Na nohách jsou velmi silné drápy, které slouží k hrabání nor (kutání).

Jedná se o potravního specialistu (živočich, který se živí pouze jedním druhem potravy). V noci
obchází termitiště a mraveniště, silnými nohami s drápy rozhrabává jejich části a pomocí lepkavého
jazyku nachytává termity a mravence. Vždy rozhrabe jen část, protože kdyby zničil celé, už by se
k němu nemohl vrátit a o potravu by tak přišel.

Přes den je ukrytý v norách, které si hloubí a aktivní je především v noci, kdy mu nehrozí tolik
nebezpečí. Hlavními predátory hrabáčů jsou lvi, levharti, hyeny a vlastně jejich jedinou obranou jsou
jejich drápy, kterými mohou nepříteli zasadit nepříjemnou ránu.

Samice hrabáče je březí přibližně 7 měsíců. Mládě po porodu váží 1,6 kilogramu a 4 měsíce saje od
matky mléko. Vypadá svraštěle a až po několika týdnech kožní záhyby zmizí. Matku mláďata následují od druhého týdne života, v 9-ti týdnech už krom mléka spořádají i nějaké termity, a v 16-ti týdnech dochází k odstavu. S matkou zůstávají až do věku dvou let.

V zoologických zahradách se termiti nahrazují speciální rozmixovanou kaší, která se skládá z mletého masa, psích granulí, kondenzovaného mléka, sušeného hmyzu, vody, …