Hrabáč kapský

Hrabáč kapský – Orycteropus afer

Zařazení: savci – hrabáči – hrabáčovití

Hrabáč byl dříve řazen kvůli své podobnosti s mravenečníky mezi chudozubé, ale v dnešní době má
pro svou jedinečnost skupinu sám pro sebe. Dříve se v literatuře nazýval také „kutoš“ od slovesa
kutat.

Rozsah jeho domoviny je na jih od Sahary. Je to samotářský živočich, který obývá africké savany, kde nachází dostatek své potravy. Vypadá velmi bizarně. Protáhlé čelisti jsou podobné mravenečníkovi, uši připomínají zajíce, ocas jakoby patřil klokanu a na povrchu těla má štětiny jako u prasátka. Na nohách jsou velmi silné drápy, které slouží k hrabání nor (kutání).

Jedná se o potravního specialistu (živočich, který se živí pouze jedním druhem potravy). V noci
obchází termitiště a mraveniště, silnými nohami s drápy rozhrabává jejich části a pomocí lepkavého
jazyku nachytává termity a mravence. Vždy rozhrabe jen část, protože kdyby zničil celé, už by se
k němu nemohl vrátit a o potravu by tak přišel.

Přes den je ukrytý v norách, které si hloubí a aktivní je především v noci, kdy mu nehrozí tolik
nebezpečí. Hlavními predátory hrabáčů jsou lvi, levharti, hyeny a vlastně jejich jedinou obranou jsou
jejich drápy, kterými mohou nepříteli zasadit nepříjemnou ránu.

Samice hrabáče je březí přibližně 7 měsíců. Mládě po porodu váží 1,6 kilogramu a 4 měsíce saje od
matky mléko. Vypadá svraštěle a až po několika týdnech kožní záhyby zmizí. Matku mláďata následují od druhého týdne života, v 9-ti týdnech už krom mléka spořádají i nějaké termity, a v 16-ti týdnech dochází k odstavu. S matkou zůstávají až do věku dvou let.

V zoologických zahradách se termiti nahrazují speciální rozmixovanou kaší, která se skládá z mletého masa, psích granulí, kondenzovaného mléka, sušeného hmyzu, vody, …